Pro základní vysvětlení názvu jednotlivých materiálu je nutné znát základy zoologie.

Zoologický systém

            Pokaždé když započneme tuto část, tak se většina čtenářů ptá proč je nutné znát aspoň základy zoologie. Odpověď je jednoduchá, pokud budeme znát zařazení jednotlivých, savců do skupin a jejich rozdělení lze pak lépe učit podobné vlastnosti a charaktery nejen života, ale i charakteru a vlastností kožešin.

Pro všeobecnou informaci zde dodávám, že skoro výhradně všechny kožešiny, tedy takové, které svojí kvalitou a vzhledem lze považovat za kožešnicky zpracovatelné, se chovají na farmách. Kožešiny z přírody se využívají pouze pro trofejní nebo okrasné účely.

Podmínky v chovech mají přísná pravidla a to jak veterinární, tak hlavně prostorové a chovné podmínky, které jsou u kožešinových zvířat důležité. Špatný chovatel v tomto oboru nemá šanci, neboť podvyživené, odřené, nebo poškozené kožešiny jsou z kožešnického hlediska nepoužitelné, a následně bezcenné. Proto chovatelé úzkostlivě dbají na pořádek, kvalitní výživu a výborné podmínky svého chovu.

            Dle zoologického systému jsou jednotlivé druhy řazeny do živočišné říše, kmene strunatců (základem je tzv. struna hřbetní - nervový systém), podkmene obratlovců (páteř s pohyblivými částmi - obratli), třída savců (mláďata sají mateřské mléko), podtřídy živorodí (rodí se živá mláďata), nadřád placentátové (tedy mláďata narozená v placentě).

Jednotlivé druhy se dělí do čeledí, následovně:

            Zajíci a hlodavci

Jedna z nejvýznamnějších skupin jsou čeledi zajíců a hlodavců, jedná se o býložravce, převážně s méně kvalitní až středně kvalitní kožešinou. Zajímavou vlastností je to, že čím více se v přírodě vyskytují u vody, tím je kožešina kvalitnější. Vlas má hustou podsadu, pesíky jsou výrazné až dlouhé a poměrně husté po celé ploše. Kožešiny z těchto čeledí se právě nejvíc upravují barvením, střiháním a rupováním.        

Králičina - zimní kožešina z králíka divokého, nebo domácího. Má hustou měkkou srst různých barev. Kožešina se často upravuje barvením a stříháním včetně imitací (napodobenin) jiných vzácných kožešin (bobr, seál, norek, ocelot atd.). Tyto kožešiny se upravují i na velur včetně všech úprav řemene.

Tradičně neznámější názvosloví upravovaných králičin: 

Králičina skunk - dlouhovlasá srst a obarvená na černý odstín.

Králičina sobol  - dlouhovlasá srst a obarvená na tm. hnědý odstín.

Králičina síl       - střižená srst na výšku 8, 12 nebo 16 mm a obarvená na černý odstín.

Králičina bibret  - střižená srst na výšku 8, 12 nebo 16 mm a obarvená na tm. hnědý odstín.

Bizam  - zimní kožešina z ondatry. Srst je jemná, hustá s delšími lesklými pesíky barvy červenohnědé až černohnědé. Bříško je světlejší a s kratšími žlutavými až světlehnědými pesíky, kožešiny se zpracovávají jako celá, nebo se zvlášť zpracovává jen hřbety nebo jen bříška. Kožešina se upravuje též barvením, stříháním nebo vytrháváním pesíků, případně zjasňováním až bělením. Velký význam má i zpracování odkroje kožešin (hlavičky, čílka, líčka atd.) specielním sesazením se vytváří určitý vzor, takto zpracovaný odkroj se může dále upravovat barvením a střiháním.

Nutrie - zimní kožešina z nutrie. Srst má velmi jemnou, hustou podsadu barvy modrošedé až modrohnědé. Pesíky jsou hrubé barvy žlutohnědé až červenohnědé. Chovem vyšlechtěné mutační nutrie mají srst různých barev (například: černou, bílou, oranžovou aj.). Kožešina se upravuje též barvením, stříháním nebo vytrháváním pesíků.

Dříve se používali veverky, křečci, svišti, ale i bobři, v současnosti je využití téměř nulové.

            Kočkovité šelmy

Poměrně méně kožešnicky výrazná je tato čeleď kromě koček domácích, neboť se nedaří kočkovité šelmy chovat faremně. Zvláštností je to, že i využitelnost je v kožešnictví malá. Kvalita kožešin je dobrá a závislá na výskytu chovu. Zajímavé je to, že čím víc žije tento druh blíž k rovníku, tím je kožešina méně využitelná, řemen je silnější a vlas tvrdší. I z tohoto důvodu lze konstatovat, že kožešnicky použitelné jsou pouze kožešiny ze zvířat chovaných víc k pólu, případně ve vyšších nadmořských výškách.

Kočka - zimní kožešina z kočky domácí a ostatních jemných druhů koček. Srst je měkká, hustá a hladká, různého zbarvení. Kožešina se upravuje též barvením.

Dříve se používali i ocelot a leopard, v místech výskytu se používaly všechny druhy kočkovitých šelem, v současnosti je využití nulové.

            Psovité šelmy

Další významnou čeledí jsou právě psovité šelmy, jejichž společným charakterem jsou kožešiny se středně až vysoce kvalitní. Podsada je hustá výrazná, pesíky jsou delší, ale jemné a v mnoha případech nekryjí celou kožešinu stejně hustě. Zajímavostí je i to, že mají výraznou oháňku, kde je vlas nejdelší a nezdobnější.

Pes - zimní kožešina z různých ras psa korejského. Srst má polojemnou až hrubší, pesíky delší a tužší, chovem jsou vyšlechtěny mutační kožešiny různých barev (například: vlčí, liščí, černý atd.) Kožešina se upravuje též barvením.

Liška červená - zimní kožešina z lišky obecné. Srst má hustou, lehce zvlněnou podsadu barvy světle šedé až tmavošedé. Pesíky jsou tuhé, žlutočervené až rezavě červené, některé se žlutavými až bělošedými prstenci. Kožešina se upravuje též barvením a střiháním.   

Liška stříbrná - zimní kožešina z barevné odrůdy lišky plavé. Srst je jemná, měkká, velmi hustá, barvy břidlicově šedé až modrošedé s černými pesíky, z nichž některé mají pod špičkou stříbřitě bílé prstence s různě velkou hustotou a množstvím. Kožešina se i dobarvuje.          

Liška polární - zimní kožešina z lišky polární. Srst je velmi jemná měkká a hustá (jedná se o kožešiny s jednou z nejkvalitnějších srstí) , barvy bílé. A to včetně pesíků. Kožešina se i dobarvuje.

Liška pesec - zimní kožešina z výhradně faremně pěstovaného křížence lišky polární. Srst je velmi jemná, měkká, hustá, podsada je bílá až šedá, pesíky jsou hnědé až černé. s různě velkou hustotou a množstvím Kožešina se i barví a dobarvuje. Někdy se neodborně nazývá jako liška modrá   nebo polární..              

Mývalovec - zimní kožešina z psíka mývalovitého čili z mývalovce kuního. Srst je měkká, barvy světle žluté až šedomodré, s pesíky u kořene hnědými, uprostřed šedožlutými a na špičkách černým. Kožešina se upravuje též barvením nebo vytrháváním pesíků včetně zjasňování, bělení a všech úprav vlasu. Tyto kožešiny se upravují i na velur včetně všech úprav řemene.

Mýval - zimní kožešina z mývala severního. Srst je jemná, hustá, měkká s modrošedou podsadou a hnědými pesíky, které jsou na špičkách žlutošedé s černými prstenci. Kožešina se upravuje též barvením a dobarvováním (na kouřové odstíny do fialova, modra až šeda) nebo vytrháváním pesíků včetně zjasňování, bělení a všech úprav vlasu. Tyto kožešiny se upravují i na velur včetně všech úprav řemene.

Dříve se používal i vlk a fenek v současnosti je využití prakticky nulové, pouze se vyskytují ojediněle jako trofeje.        

            Lasicovité šelmy

Je skupinou s nejvyšší hodnotou. Zpracovatelsky využitelný je hlavně norek. Kožešiny mají hustou podsadu s jemným charakterem, pesík je delší výrazný, kryje celou kožešinu, avšak je jemný a poddajný. U těchto kožešin je velký charakterový rozdíl mezi samci a samičkami.

Norek - zimní kožešina z norka evropského, amerického výhradně chovaného na farmách. Srst je jemná, lesklá s podsadou barvy šedomodré až žlutavě šedé a s jemnými hustými pesíky barvy žlutohnědé až černohnědé. Chovem vyšlechtěný mutační norek má srst různých barev (nap. černou, bílou, a veškeré odstíny hnědé). Kožešina se upravuje též barvením, stříháním nebo vytrháváním pesíků včetně zjasňování, bělení a všech úprav vlasu. Tyto kožešiny se upravují i na velur včetně všech úprav řemene.            Velký význam má i zpracování odkroje kožešin (hlavičky, nožíčky, ohonky atd.) speciálním sesazením se vytváří určitý vzor, takto zpracovaný odkroj se může dále upravovat barvením a střiháním.

Dříve se používaly kožešiny z kun, tchořů, skunků, sobolů a z kožešiny snad nejznámější, tou je zimní kožešina hranostaje tzv. hermelín. V současnosti je využití malé, spíš trofejní a zpracovatelsky nevýznamné.

            Sudokopytníci a lichokopytníci

Nejrozšířenější skupina, jsou čeledi z řádů lichokopytníků a sudokopytníků která se téměř výhradně hodí i na zpracování jak na kožešiny, kožešnické velury tak hlavně na usně. Vlas má hustou podsadu, pesík je méně výrazný, až nevýrazný v některých případech splývá s podsadou až je neznatelný.

Kozinka (kozlečina) - useň nebo zimní kožešina z kůzlete kozy domácí, živeného výhradně mateřským mlékem. Srst je bílá až šedá a nemá rozdílů mezi podsadou a pesíkem. Podle země původu se kozinky dále pojmenovávají (například: arabská, čínská atd.). Kožešina se upravuje též barvením, včetně zjasňování, bělení a všech úprav vlasu.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti. Kožní vlákna jsou velice hustá, přitom jemná a s nevýraznou strukturou. Usně jsou nejjemnějším materiálem určeným pro kožené  výrobky. Pro bližší určení stáří se používají i pojmenování jako kozina, roček a kozlovice.

Jehnětina - useň nebo zimní kožešina z mláděte ovce. Vyznačuje se zkadeřením vlasu. Kožešina se upravuje hlavně barvením, stříháním nebo zjasňování, bělením a špicováním, včetně všech úprav vlasu. Tyto kožešiny se hlavně upravují na velury včetně všech úprav řemene. Některé specielní druhy kožešnických jehnětin jsou cenné a podle země původu se dále pojmenovávají (například: persián, afgánská jehnětina, metis, merluška atd.). Kožešina se upravuje též barvením, včetně zjasňování, bělení a všech úprav vlasu.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti. Kožní vlákna jsou hustá, přitom poměrně jemná a s méně výraznou strukturou. Usně jsou druhým nejjemnějším materiálem určeným pro kožené výrobky. Pro bližší určení stáří se používají i pojmenování mléčnice.

Skopovice - useň nebo zimní kožešina z dospělé ovce. Vyznačuje se malým zkadeřením vlasu až vlasem rovným. Kožešina se upravuje hlavně barvením, stříháním nebo zjasňování, bělením a špicováním, včetně všech úprav vlasu. Tyto kožešiny se upravují i na velury  včetně všech úprav řemene.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti. Kožní vlákna jsou hustá, přitom jemná a se specifickou strukturou. Usně jsou nejpoužívanějším materiálem určeným pro kožené výrobky.  Pro bližší určení stáří se používají i pojmenování jako je ovčina nebo cápovice.

Teletina - useň nebo zimní kožešina z mláděte tura domácího živícího se pouze mlékem. Vyznačuje se malým zkadeřením vlasu až vlasem rovným. Kožešina se upravuje hlavně barvením, případně potiskem. Tyto kožešiny se výjimečně upravují i na velury.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti. Kožní vlákna jsou hustě propletená, kůže je stejnoměrně hustá. Usně  jsou kvalitativně druhým nejpoužívanějším materiálem určeným pro kožené výrobky.

Hovězina - useň nebo zimní kožešina z tura domácího. Vyznačuje se rovným tvrdým vlasem. Kožešina se upravuje hlavně barvením, případně potiskem.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti. Kožní vazivo je husté, slabiny a vaz jsou poměrně jadrné. Usně jsou nejpevnějším materiálem určeným pro kožené výrobky. Pro bližší určení stáří se používají i pojmenování jako jalovčina, kravina, býčina, volovice.

Vepřovice - useň z vepře (prasete) domácího. Kožešina se používá jen z divokých druhů jako trofej. Některé specielní druhy  vepřovic jsou označovány i podle země původu.

Pro usně se používají kůže zbavené srsti a jsou nejčastěji používaným  materiálem určeným pro kožené výrobky. Kožní pletivo je řidší, kůže je rozběhlejší. Na vepřovicových usních se provádí nejširší škála úprav a to jak barvení, potiskování, postruhování, štípání tak i píchání až prosekávání. Jedná se o cenově nejpřijatelnější materiál, proto je ideální k jakémukoliv zušlechtění a úpravám. Pro bližší určení stáří se používají i pojmenování vepřovice z prasnice nebo také jateční krupón.

Zpracování těchto druhů je prakticky nejvýznamnější, další druhy jsou využívány většinou jen v místech výskytu, např. poměrně v hojném počtu se používají velbloud, lama, jak. Dále různé spíše trofejní druhy od evropských jelenů, daňků, muflonů přes severské losy a soby až k jižním druhům jako jsou zebry, antilopy atd. Avšak ze zpracovatelského hlediska je význam těchto druhů téměř zanedbatelný.

Ostatní druhy se již dnes nevyužívají a jejich použitelnost je nulová.